Září 2018

anatomie, histologie a další

23. září 2018 v 16:56 | J. |  Osobní
Ahoj všem,

chápu, že po takové dlouhé době snad tenhle blog ani nikdo nečte nebo možná se najdou jedinci, kteří sem občas zabloudí a nostalgicky vzpomínají na staré časy Vyškova a buď soucítí, smějí se nebo nadávají, že už to není to, co bývalo.

Já mám po prvním ročníku medicíny (skoro - na zápis jdu v úterý) a vlastně ani nevím, jak se cítím. Tenhle celý rok mi toho hodně vzal, ale i hodně dal. Nechci vůbec říkat, že ostatní medicíny to mají lehčí, spíše to, že Hradec je hodně specifický, co se týče trápení žáků na několika testech týdně a na lpění na předmětu, který má jen 2 kredity (ano, myslím tím latinu :D:D).
Tenhle rok jsem se snažila projít všemi zkouškami, všemy testy, všemi překážkami, co mi život nadělil. Po prvním ročníku se většinou hodně selektuje výběr studentů, kteří projdou do druhého ročníku. A já to zvládla, až se teda divím jak :D Samozřejmě nejsem dokonalá. Beru si sebou do druháku Biofyziku, protože počítání koncentrací a srdeční práce nebo Nernstova potenciálu nepatří mezi moje gró. :D Ale jde to, důležité je, že to jde. Důležité je si říct, že příští rok všechno zvládnu a už si nic tahat s sebou nebudu. Kolikrát já jsem nenapsala nějaké testy na poprvé, kolikrát jsem dostala 4, jakože neprospěla, ale hlavní je zvednout hlavu a jít dál. Taky jsem několikrát brečela. Jo, fakt brečela. Člověk prostě potřebuje někdy uvolnit svoje emoce a vyřvat se a vyvztekat, jak je svět nefér a podobný věci, který se nám připletou na jazyk.

Ono to pak jde, člověk se vzchopí, uvolní a začne znovu.Taky je čas od času dobrý si někam zajít na drink nebo třeba chodit cvičit či si najít nějakého koníčka. Jasně, ze začátku na to není moc čas, ale zjistíte, že kdybyste u toho seděli 24/7, tak se z toho doslova po*erte. Já jsem pořád trénovala moje děcka tancování, čas od času jsem si trsla i já a taky jsem začala hodně cvičit a říkám vám, je to osvobozující.
Potom, co nastalo zkouškový, bylo všechno v háji. Já byla ve stresu, pořád se jen učila, můj zadek začal placatět a pro ty, kteří mě znají, vědí, že na tom aby nebyl placatej dost makám. :D :D :D Takže jsem z toho byla ve stresu snad mnphem víc :D Ale po tom,co jsem to zázračně všechno udělala, nastal ten pocit, kdy si jenom lehnete do tý postele a řeknete si, že je to boží. ALE, já v tu chvíli nevěděla co mám dělat. Jasně, že jsem šla do baru a náležitě to s holkama oslavila :D (to se jako ale fakt musí!), ale pak si řeknete, že se nudíte, protože jste celý rok zvyklí na to, se šrotit a nic jinýho nedělat. Tímto narážím na další věc, co mě medicína, ale dá se říct, že i armáda naučila. Organizovat si svůj vlastní čas.
Čas je pro mě důležitý a celý ten rok to byl můj úhlavní nepřítel.Ale zvyknete si, začnete organizovat a zjistíte, že najednou jde všehno snáž a rychleji a efektivněji.

Abych pořád nemluvila jen o medicíně, měli jsme taky trochu té vojenské části. My, jako zdravotníci, toho moc nemáme, a proto tohle bylo mých nejlepších 14 dní za ten celý rok. Výcvik ve Vyškově. Tak moc se mi po tom stýskalo, protože patřím mezi ty lidi, který tahle gumárna neskutečně baví (ikdyž občas si stěžuju, ale tak kdo ne :D) a když se naskytla tahle příležitost, dávala jsem do toho 10000%. Měli jsme úžasné instruktory z Jindřichova Hradce :) Kluci byli skvělí, ikdyž po nás občas řvali jaký jsme vemena, ale to je vedlejší :D Hlavní bylo, že nám předali to, co je pro ně denní chleba a trochu nám přiblížili, jak to vlastně chodí a za to jsem jim moc vděčná, protože to byly charaktery sami o sobě a nebyli to žádní dementi, co by si nad náma honili ego. Tímto jim posílám vzdušný dík, protože je možný, že si to přečtou. :D

Přidávám pár fotek z výcviku a já si jdu v klidu dopít kakao :) O dalším třeba příšte :)
J.