SLAVNOSTNÍ VYŘAZENÍ

23. září 2017 v 15:46 | J. |  Osobní
A je to tady!

Konečně jsme ukončili "peklo" jménem Vyškov. Pro některé to peklo určitě bylo, pro některé to bylo něco jako "pionýrský tábor", pro někoho to byla procházka růžovým sadem.

Když jsme se ráno ve čtvrtek probudili, šli jsme na náš poslední ranní nástup, na naši poslední snídani, kde jsme zase dostali klasicky studený oběd (řízek a chleba žejo), na mě padla taková divná nálada. Vlastně jsem si v tu chvíli říkala, že nechci aby to skončilo, že se mi tady vlastně líbí a že chci dál dělat všechny ty věci, co jsme doposud dělali.
Když nastalo "slavnostní vyřazení" a všech 382 lidí - vojáků řvalo, mrazilo mě v zádech. Mrazilo mě i v tu chvíli, když zněla naše státní hymna a všichni jsme stáli bez hnutí, bez dechu a čučeli do bílého plátna před sebou (a motala se mi hlava a taky mi už bylo i blbě).

Pro mě to byly 2 měsíce nezapomenutelných zážitků, skvělých zkušeností a také nedocenitelných kamarádství a přátelství.
Poznala jsem tu lidi, které mi tolik přirostli k srdci a kterých si vážím nadevše. Poznala jsem tady také skvělé instuktory, kterých si neskutečně cenním za to, jakou tu odvádí práci a taky za to, jak moc velkou mají trpělivost zrovna s námi, studenty UNOBu, protože věřím, že né každý voják byl poslušný a hodný a tak dále.
Nezapomenu na trestné kliky a dřepy, sedy o zeď a běhaní kolem internátu, když někdo někoho naštval.


Tohle všechno jsou vzpomínky a zkušenosti, u kterých se ráda zasměju a zavzpomínám, možná trochu i pobrečím.
Nebudu říkat nic o tom, jak mi to nevadilo. Jasně, že mi trvalo si zvyknout na dělání kliků, na oslovování, na vystupování z tvaru anebo zahlašování, protože na to člověk prostě potřebuje čas. Teď, když sedím už v klidu a pohodlí domova, píšu tenhle článěk, si říkám, jak moc mi tohle všechno bude ve skutečnosti bude chybět.
Není to ani týden, jsou to vlastně 2 dny, co jsme z Vyškova dorazily do Hradce.


Všechno se změnilo jen tím, že už nemusíme nosit "škrtivé opasky", že už jsme ubytovaní v jiných internátech, že se seznamujeme s jinými studenty z FVZ. Zase mi to nějakou chvilku potrvá, než se vrátím do studijního života z toho "gumárenského" :D

A tahle fotka nahoře, to je nejlepší četa z Vyškova :D) Abyste měli jasno,FVZ a FTVS četa :) Parta lidí, kde nikdo nikoho nenechal ve štychu, kde každý každého podporoval a nikdo nikoho neschazoval. Kluci byli ochotní pomáhat holkám pokaždé, když nemohly. Neskutečně si vážím i pana kapitána Potkányho (zkuste ho mezi náma najít, docela challenge :DD), který za námi chodil a bavil nás svými příběhy a hláškami, na které nikdo z nás nezapomene a vždycky, když se do Vyškova budeme každý rok vracet, tak se za ním určitě stavíme :D Také naše intruktory, které jsme docela i zlobili, zasouží ještě jednou velký obdiv za to, jak to s námi zvládli.

Tímto článkem tedy ukončuji téma Vyškov a moje zážitky z něj. Každý, kdo chce jít do armády ať k AZ nebo prostě na UNOB, říkam jděte :))))

J.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama